O podcastu

Primární mediální formou, kterou parkour využívá, je samozřejmě video, které umožňuje díky internetu sdílení pohybového projevu na neuvěřitelné vzdálenosti. Ale už od mých prvních zkušeností je patrné, že pohyb není jeho jedinou součástí. Filosofie a myšlenky, psychologie a rozvoj osobnosti, teorie a praxe cvičení, stejně jako třeba zdraví či vybavení, jsou neustále podrobovány analýzám a diskuzím. Debaty se vedou během tréninků, před nimi i po nich, nejčastěji ale na internetu, ať už u videí, nebo v některém z diskuzních fór.

Jenže číst články a komentovat je vyžaduje spoustu času, který aktivní traceur nemusí nutně mít. V roce 2011 jsem se proto nechal inspirovat narůstající vlnou popularity podcastů v zahraničí a spolu z Tomášem “Sahirem” Taranem a Tomášem “Zonym” Zonygou jsme spustili pokus o první český parkourový podcast, nazvaný (hloupě) JSZ. Hlavní motivací bylo, že díky audioformě mohou traceuři poslouchat parkourové názory a myšlenky třeba během cesty na trénink, v autobuse, nebo i večer před spaním místo knihy, a zároveň dostanou čas na jejich vstřebání, rozebrání, a případně i na přípravu nějaké reakce – prostě aby se nemusel nikdo zdržovat psaním, opravou a vydáváním článku a následně jeho čtením.

Během tří měsíců vyšly tři díly JSZ plus jeden speciální sestřih, bohužel bylo stále náročnější domluvit se na termínech nahrávání a tématech a tak po slibném začátku podcast prakticky zanikl. Změnu měla přinést renesance Parkour.cz v roce 2013 a nový podcastový pokus, tentokrát nazvaný prostě Český parkourový podcast. Opakoval se však úplně stejný logistický problém, ve skutečnosti ještě ve větším měřítku, protože zájemců o nahrávání bylo podstatně více. I ČPP tak byl po několika vydaných dílech opuštěn (JSZ i ČPP si stále můžete poslechnout na Parkour.cz).

Oba pokusy o parkourový podcast, kterých jsem se účastnil, dopadly neslavně. A když jsem, stále se stejnou touhou pokračovat v podobném projektu, rozebíral možné příčiny neúspěchu, pochopil jsem, jaký přistup zvolit, pokud se rozhodnu vyzkoušet to vše znovu. Problematickou část domluvy moderátorů na termín natáčení a témata, stejně jako s komunikací po internetu spojenou zhoršenou kvalitou vydávaných nahrávek, jsem eliminoval prostě rozhodnutím začít vydávat podcast pouze s jedním moderátorem, s jedním hlasem, tedy se mnou. A tak vznikl PPKD: Podcast parkourového dinosaura. Abych nenudil (protože jsem si vědom, že když déle mluvím, sklouzávám k monotónnosti hlasu), zkrátil jsem také časový rozsah (předpokladem je maximum 20 minut + intro a outro), což je oproti předchozím podcastům značný rozdíl. A pokud bude vše fungovat jak má, bude podcast v nějaké formě vycházet alespoň jednou za měsíc, a kvalita se bude snad jenom zvyšovat.

Leave a comment

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *